Proto jsem se na jaře rozhodla, že ušiji Mikuláškovi kytaru. Byli jsme v obchodě a Miki tam obdivoval polštářek ve tvaru kytary. Bylo peklo ho dostat ven. Cestou domů jsem hned začala přemýšlet, jak by to šlo udělat. Doma jsem se pustila do práce a Mikulášek měl ráno překvapení. Takové rychlé vstávání jsem u něho nezažila, byl nadšený a kytaru nedal z ruky. Vzal si ji s sebou dokonce i do jesliček.
Další šití na sebe nenechalo dlouho čekat. Mikulášek objevil housličky, takže další výzva byla na světě. Tyto věci šiji bez střihů, prostě si to sama nějak nakreslím, nastříhám, sešiji a vyplním. Housličky se taky šily úplně samy, nápad, nadšení a je to. Samozřejmě v průběhu šití došlo k několika změnám, ale myslím, že pozitivním, protože výsledek dopadl nad moje očekávání. Jsem na sebe velice kritická, ale s housličkami jsem byla moc spokojená. Nejvíce mne těší to, že pro Mikiho mají kouzlo a mnohdy je upřednostní před kupovanými hračkami.
Další nástroj byla kytara pro jednu malou slečnu, tu jsem udělala veselou, červenou. Sice jsem jí udělala menší, než jsem plánovala, ale i tak měla u holčičky úspěch.
Žádné komentáře:
Okomentovat