Mama šije

Tak tuto větu slýchávám doma asi nejčastěji. Nejfrekventovanější byla v období, kdy jsem Mikimu dokončila ksichtíkový komplet a visel nám celý týden  v obýváku. Neustále ukazoval na oblečky a ještě nezapomínal dodávat, že je to jeho!
Tento komplet jsem šila na etapy. Když jsem koupila látku, hned jsem věděla, co přesně ušiji. To, že to trvalo takovou dobu, to jsem už neplánovala, ale poslední dobou je to pravidlem, že šiji z látky, co mi tu leží minimálně dva tři měsíce. Nejprve jsem vytvořila tričko, pak kalhoty a nakonec i mikinku. Ta byla více méně ušita jako pokusný kousek. Dostala jsem požadavek na mikinku se stojáčkem, takže abych netvořila něco, kde si nejsem 100% jistá, ušila jsem tento kousek pro Mikuláška. Byl to vážně hokus pokus a nakonec to dobře dopadlo, Mikimu skvěle sedí a ohrnovací stojáček je báječná věc, neškrtí, nepřekáží a supluje nákrčník.
Mama šila a bude šít dál!

Rostoucí tepláčky

Jeden malý Mikuláškův kamarád má narozeniny a dle jeho maminky bude nejlepší praktický, šitý dárek. Já jsem pro, přeci jen nemusím běhat po obchodech, pouze si sednu ke stroji a šiji.
Tentokrát jsem vykouzlila rostoucí tepláčky a šátek na krk. Šátek jsem poprvé dělala obšívaným způsobem, přiznám se, že se mi nechtělo zdržovat s otáčeným, sice vybrat oblouk v místě, kde je našit suchý zip byl celkem oříšek, nicméně výsledek se mi moc líbí. Tepláčky mají v pase vysoký náplet, který je možno nosit tak jak je, nebo dle potřeby ohrnout. Na stejném principu fungují náplety na nohavicích, zahrnou se podle potřeby a pokud malý fešák neprodře kolena dřív než se dostane na maximální délku, budou mu sloužit opravdu dlouho. Tyto mají základ velikost 80 a maximum odhaduji na 92, takže tak na ten jeden rok by mohly vyjít. 
Doufám tedy, že se věcičky budou malému Josífkovi líbit a že je dobře unosí.

Plenkošití

Když jsem se začala více zajímat o šití, narazila jsem na skupinku švadlenek, které se věnují šití plenek. Vzhledem k tomu, že jsem používala s Mikuláškem výhradně látkové plenky, tak mě celá ta skupinka začala zajímat. Říkala jsem si, že s oblečky a plenkami by to bylo fajn spojení. Plínky a gaťky na plenkáče. Nakoupila jsem si materiál a čekala. Na co? Sama nevím. Asi jsem hledala odvahu k šití, měla jsem pocit, že to musí být hrozně složité. Během čekací doby se Mikuláš odplenkoval, takže plán ušít plenku Mikimu na míru nedopadl. 

Nakonec jsem se překonala, letos v září zasedla ke stroji a plenku ušila, protože jsem měla pocit, že když to neušiji teď, tak už nikdy. Nehledala jsem žádné střihy, prostě jsem od oka nakreslila plínku, měla jsem mustr v podobě jedné zakoupené plenečky a dala se do práce. Musím říct, že jsem v tu chvíli litovala, že jsem se do šití plenek nepustila ještě v době, kdy byl Mikulášek plenkáč. Bylo to krásné šití, jen škoda, že plenku nemá zatím kdo nosit. Mikimu se líbila, ale zhodnotil, že lepší jsou tepláčky od maminky než plínky :-)

Šití od oka se ne vždy vyplatí.....

....aneb co takhle se změřit a udělat si nějaký ten střih, než si na sebe něco ušiji?

Oproti tričku, které mi je trochu úzké, mám extra velkou sukni. Vybrala jsem si bezva látku, tenkou džínovinu s kotvičkami, omotala kolem sebe, střihla a šlo se na věc. V tom přeci nemůže být žádný problém, na internetových diskuzích pořád čtu jak takhle ženské šijí, tak proč ne já.
Vykouzlila jsem si z toho sukni podle svých představ. Má nějaké kosmetické nedostatky, ale běžný pozorovatel to ani nepostřehne. Ovšem největší nedostatek je ten, že jsem si ji ušila velkou. Nějakou rezervu jsem si přidala, aby netáhla v pase, ale že bude až tak volná, to jsem nečekala, i mistr tesař se někdy utne a je fajn si přiznat, že příště takhle fakt ne. Radši se 2x přeměřím a až pak střihnu.
Nevadí, sukni mám i tak ráda. Sice mi leží ve skříni, ale možná se s ní časem rozloučím a pošlu dál :-) Naopak, když ušiji omylem něco většího na Mikuláše, tak tam je ještě šance, že do toho ten lump doroste. Chybami se člověk učí.

Hudební nástroje

Super věc na šití je to, že pokud máte dostatek fantazie, máte pořád co dělat. Proto neustále vymýšlím, čím bych mohla své okolí potěšit. Nejen okolí, samozřejmě i sebe, bez toho by to nešlo. Šiji především proto, že mě to baví a vidím v tom nějaký smysl. Pokud bych šila jen z nutnosti, tak bych s tím asi brzy skončila.
Proto jsem se na jaře rozhodla, že ušiji Mikuláškovi kytaru. Byli jsme v obchodě a Miki tam obdivoval polštářek ve tvaru kytary. Bylo peklo ho dostat ven. Cestou domů jsem hned začala přemýšlet, jak by to šlo udělat. Doma jsem se pustila do práce a Mikulášek měl ráno překvapení. Takové rychlé vstávání jsem u něho nezažila, byl nadšený a kytaru nedal z ruky. Vzal si ji s sebou dokonce i do jesliček.

Další šití na sebe nenechalo dlouho čekat. Mikulášek objevil housličky, takže další výzva byla na světě. Tyto věci šiji bez střihů, prostě si to sama nějak nakreslím, nastříhám, sešiji a vyplním. Housličky se taky šily úplně samy, nápad, nadšení a je to. Samozřejmě v průběhu šití došlo k několika změnám, ale myslím, že pozitivním, protože výsledek dopadl nad moje očekávání. Jsem na sebe velice kritická, ale s housličkami jsem byla moc spokojená. Nejvíce mne těší to, že pro Mikiho mají kouzlo a mnohdy je upřednostní před kupovanými hračkami.

Další nástroj byla kytara pro jednu malou slečnu, tu jsem udělala veselou, červenou. Sice jsem jí udělala menší, než jsem plánovala, ale i tak měla u holčičky úspěch. 

Moje nejnovější tvoření

Před pár dny jsem si prožila ne úplně šťastné dny a proto jsem potřebovala nakopnout. A jak jinak než tím, že něco ušiju, u toho se báječně provětrá hlava. Popadla jsem tuto skvělou látku a konečně z ní udělala něco pro sebe. Hned v obchodě, kde jsem látku kupovala, jsem věděla, že si z toho něco ušiju. Tak vzniklo toto triko. Byla to skvělá terapie, ta radost na konci mi vážně zvedla náladu. A ráno, když jsem si na sebe tričko oblékla a Mikulášek řekl "sluší", tak to bylo něco :-) Samosebou, že i manžel nešetřil chválou. Střih jsem si udělala podle oblíbeného trička, ale udělala jsem to tak, aby to bylo jednoduché a jen ze dvou kusů. Rukávy a lem kolem krku jsou dělány stylem "proužek na třetiny", to jsem šila poprvé a výsledek není úplně zlý, jen není tak pružný, jak jsem čekala.

Jak to všechno začalo

Začala jsem asi jako spousta žen, které se v této oblasti pohybují. Doma na mateřské! Ideální čas začít dělat něco, na co dříve nebyl čas a nyní se s ohledem na okolnosti dokonale nabízí s tím začít. Proč zrovna šití? Třeba proto, že máte hubené dítě a neseženete tepláčky. Nebo, že máte pocit, že trička z Lidlu nejsou dost šik a originální. Anebo proto, že vás to prostě baví a naplňuje a přináší vám to všechno radost.
Šila jsem už dříve, doma u rodičů na maminčině stroji. Byly to spíš takové pokusy, hadříky na panenku pro mladší ségru, ale nic velkého. Nic nositelného. Proto bylo pro mne trošku těžké začít.
První příležitost na šití přišla, když moje sestra potřebovala ušít potah na dětské lehátko a naše mamka se do toho moc nadšeně nehrnula. Věděla proč! Bylo to hrozné, ale já to zvládla. Sice trochu křivé švy a nepřesnosi. Nicméně potah na lehátko byl na světě a já byla nadšená, že jsem schopna něco takového ušít.
Další pokud přišel s kalhotami pro synka. Měla jsem doma kupu pláten ještě po dědečkovi, takže jsem z toho vytvořila parádní rostoucí gatě. Hezké byly, ale ne moc rostoucí. Maximálně tak na panenku. Syn je měl na sobě jednou, ale po roce v temnotě jsem tyto gatě na chvíli vytáhla, došila nějaké aplikace a měla je jako výzdobu v bytě. Nebudu si v obýváku věšet lacinou kopii Klimta, když si tam můžu pověsit originální dílo!
Tou dobou jsem šila na stroji od manželovy maminky, ale protože se blížil duben, měsíc mých narozenin, tak ze situace vyplynulo, jaký dárek mi udělá radost. Ano! Šicí stroj. Byla jsem nadšena a hned jsem začala šít. Rostoucí pláťáky, to jsem prostě musela napravit. Povedly se a slouží doteď!! Synek je nosí už rok a půl, takže rostoucí v tomto případě nebyla jen fráze. Po šití plátna přišel na řadu pružný materiál. Byla to dřina, ale to bych nebyla já, abych se s tím nepoprala. Nejsem typ, který čte návody, hledá na internetu, takže jsem se do toho pustila stylem "neplavec byl hozen do vody". Plavat jsem začala velmi brzy a první pružné šití se hned zadařilo. Ušila jsem synkovi tepláčky, trenýrky, čepičku, nákrčník a tak jsem šila dál. Bavilo mě to natolik, že jsem si na další narozeniny poprosila o další stroj.
Byl doma, dva týdny jsem chodila kolem krabice a nic nedělala. Byl můj a já se na něho bála sáhnout. Ano, dostala jsem hybrida. Hybrid overlocku a coverlocku, protože v našem malém bytě bychom tři stroje fakt neschovali. Po dvou týdnech jsem ke stroji zasedla a skoro zaplakala, jak je to těžké, tolik hejbátek, dírek, jehel, koleček.....Ale zvládla jsem i toto. Musím říct, že hned první šití se povedlo. Pak mne požádala kamarádka o ušití čepičky pro synka, protože Miki byl ve své čepičce za fráju a sehnat takovou čepičku v obchodě byl problém. Ušila jsem asi 5 čepiček, nafotila je, vymyslela si "michee steh" a čepičky byly fuč, kamarádky si je rozebraly. To mě potěšilo, stejně tak i fakt, že kamarádky vyslovily zájem o další věcičky. Tak jsem se pustila do šití věcí, které mi byly neznámé, ale o to víc jsem se snažila.
Nyní se nacházím ve fázi, kdy šiji pár kousků měsíčně. Nechci si svůj koníček zprotivit tím, že to bude má povinnost a rutina.
Je fajn dělat to, co vás baví a mít z toho radost! A dělat tím radost i dalším.