Když jsem se začala více zajímat o šití, narazila jsem na skupinku švadlenek, které se věnují šití plenek. Vzhledem k tomu, že jsem používala s Mikuláškem výhradně látkové plenky, tak mě celá ta skupinka začala zajímat. Říkala jsem si, že s oblečky a plenkami by to bylo fajn spojení. Plínky a gaťky na plenkáče. Nakoupila jsem si materiál a čekala. Na co? Sama nevím. Asi jsem hledala odvahu k šití, měla jsem pocit, že to musí být hrozně složité. Během čekací doby se Mikuláš odplenkoval, takže plán ušít plenku Mikimu na míru nedopadl.
Nakonec jsem se překonala, letos v září zasedla ke stroji a plenku ušila, protože jsem měla pocit, že když to neušiji teď, tak už nikdy. Nehledala jsem žádné střihy, prostě jsem od oka nakreslila plínku, měla jsem mustr v podobě jedné zakoupené plenečky a dala se do práce. Musím říct, že jsem v tu chvíli litovala, že jsem se do šití plenek nepustila ještě v době, kdy byl Mikulášek plenkáč. Bylo to krásné šití, jen škoda, že plenku nemá zatím kdo nosit. Mikimu se líbila, ale zhodnotil, že lepší jsou tepláčky od maminky než plínky :-)
